Vstupuje-li student do tzv. profesionální filmové praxe, je užitečné tomuto neustále se proměňujícímu „industry“ světu se svébytnými rituály a představami o tom, co je a není „dobrý film“, co nejlépe porozumět. Nejen proto, aby se v něm studenti a studentky orientovali, případně v něm uspěli, ale i proto, aby dokázali ve vztahu ke své tvorbě kriticky reflektovat prostředí, které ji spoluutváří, a našli si v něm vlastní svobodný prostor. Možná i proto, aby toto prostředí mohli jednou sami proměňovat. Aby chápali co, kdo a jak ovlivňuje podobu filmů, které jsou považovány za úspěšné a relevantní: Kdo jsou vlastně „gatekeepři“, držitelé klíčů od bran do „třpytivého světa“ renomovaných festivalů, koprodukčních marketů a nesčetných selekčních procesů, pitching fór, work in progress workshopů a trainingových programů, bez nichž si dnes většina filmů jen obtížně hledá cesty k širšímu mezinárodnímu publiku a financování? Jak tito profesionální decision-makeři komunikují s autory a producenty o tom, jak má vypadat (dokumentární) film, aby měl šanci uspět na mezinárodní scéně, a oč svá přesvědčení opírají? Jak se rodí „nové trendy“, které následně formují celé oblasti dokumentární kinematografie?
Na tyto otázky hledáme odpověď prostřednictvím etnografického výzkumu, který realizujeme už třetím rokem ve spolupráci s progresivním festivalem CPH:DOX v Kodani a vedoucí jeho industry programu CPH:Forum Terezou Šimíkovou, která před lety také studovala na FAMU dokument.
Po dvou covidových letech v on-linu jsme mohli letos vyjet se čtyřmi studenty katedry dokumentární tvorby (KDT) do Kodaně na inovativní festival, který patří mezi nejvýznamnějších dokumentární události roku. Každá studentka a student si vybrali dle svého zájmu jeden projekt ve vývoji z katalogu letošního CPH:Fora. Ten sleduje od fáze příprav přes samotný pitching na Fóru včetně reakcí, který projekt u vybraných decision-makerů vyvolal, až po finální on-line rozhovor s tvůrci, v němž s odstupem tří měsíců zjistí, zda tvůrcům pitching na CPH:Foru skutečně pomohl k nalezení koproducentů a získání chybějících finančních prostředků na realizaci filmu.
Další podrobnosti z kodaňského výjezdu už přenechávám zápiskům studentů, kteří se letošního modulu účastnili. Doufám, že bude možnost tento výjezd nabídnout dalším studentům i v příštích letech.
Matouš Bičák
CPH:DOX byl pro mě intenzivní ponor do zákulisí fungování současné evropské docu industry. Skvělá zkušenost vidět pitchingy koprodukčního marketu Forum. Představili se připravované filmy z celého světa a my mohli nahlédnout i do dramaturgického zákulisí Fora. Nejvíc jsem ocenil blízký kontakt nejen s Forem, ale i s jedním z projektů, který jsem pak sledoval dokonce i během one-to-one mettingů s potenciálními koproducenty a sales agenty. Příležitost být jen pozorovatelem se už asi nikdy naskytne. V mezičase jsme si pak odskakovali na program Academy, kde jsme ve skupině studentů chodili na filmy, diskutovali o nich, ale hlavně jsme pak v malé skupině mohli diskutovat přímo s režiséry a jít víc do hloubky. Docela něco jiného než standardní QaA po projekci... A kdyby vás zajímalo, co si máte pustit, tak je to film Riotsville nebo The Balcony Movie. Ještě lepší je ale na CPH:DOX vyrazit.
Michael Jiřinec
“Když přišel bílý člověk, přinesl s sebou bibli a my měli půdu. Běloch nám řekl, abychom zavřeli oči a modlili se. Když jsme oči otevřeli, drželi jsme v rukou bibli a běloch vlastnil naši půdu.” Příběh černého Ježíše, který přichází roku 1921 jako plantážník do Konga a hlásá: “Černí budou bílí a bílí zase černí.” Proroci Kimpa Vita a Simon Kimbangu a režisér Renzo Martens, který prezentoval dokufikční projekt ve vývoji The Gospel According to Matthew. Holanďan Martens se vypořádává s problémem kolonialismu svérazně a s humorem. Příběh černého Ježíše natočí skuteční obyvatelé, kterým byla před sto lety jejich půda odcizena, aby si za honoráře půdu koupili zpět. A Martens o této produkci natočí tu nonfikční část. “Kdo bude ale nakonec ukřižován,” ptá se režisér na konci svého úderného pitche zástupcům všech možných filmových institucí, které mohou film finančně podpořit. “Kdo bude ochoten vystoupit na kříž, kdo z vás zaplatí na tu půdu?” Sál šumí rozpaky a smíchem a někteří bafuňáři, zdá se mi, už vytahovali šekové knížky a srolované bankovky v gumičkách, aby se předháněli ve výšlapu na mentální Golgotu. Způsoby získávání peněz na film mohou mít i takovou podobu a to je nesmírně osvobozující uvědomění. Nejen vidět, že i na té světové úrovni jsou tvůrci nervózní a občas se zakoktají, ale že i zde je místo pro nadhled a bryskní vtip, který rozněžní i ty nejcyničtější majitele peněz. Vrátil jsem se zpět do Prahy jaksi namotivován přežít příští audit námětů na naší katedře s nadhledem, který bych si bez této zkušenosti neuvědomil.
Zatímco jsem rozpohybovával své dávno zapomenuté svaly jízdou na kole, protože nejezdit tu na kole by mi přišlo nepatřičné, nechal jsem si cestou do festivalového centra do sluchátek mlátit východní disko, abych se cítil alespoň trochu nepatřičně. Míjel jsem obličeje všech cyklistů a chodců a v duchu se pozastavoval nad jejich krásou a taky nad faktem, že všichni vypadají jako ve filmu Chlast. Kodaň je takové divné Brno s hezkými lidmi. Mám pocit, že každý film, který jsem měl možnost vidět, byl dobrý, a každý režisér, který za námi, studenty, kteří se účastnili programu Academy, přišel, řekl podnětné věty. Koncept Academy je mimochodem něco, co by měl každý festival ukrást. Domnívám se, že možnost nahlédnout tyto neznámé světy (v tomto případě možnost účastnit se výzkumného projektu v zahraničí, nebo třeba mentoringové programy zahraničních tvůrců) je jedna z nejcennějších hodnot, kterou nám škola umožňuje získávat. Ostatně i ve vlastní tvorbě považuji za důležité hledat inspiraci a porovnávat se ve světě, neuzavírat se před ním.
Sarah Lomenová
Prienik do CPH:DOX bol pre mňa extrémne zaujímavý a intenzívny. Päť dní, ktoré sme spoločne strávili v Kodani, ubehli veľmi rýchlo. Je to krásne mesto, výnimočné svojou cyklo-dopravou, ktorú som využívala aj medzi presunmi z projekcií a diskusií. Primárne sme mali možnosť nahliadnuť na CPH:FORUM, kde prebiehali prezentácie filmov vo vývoji. Každý z nás (famákov) si vybral jeden filmový projekt, ktorý sme sledovali počas jeho príprav, prezentácie – „pitching“ a neskôr aj na „one to one“ stretnutiach, kde sa už dohadovali producenti o zafinancovaní projektu v súkromí. To hodnotím jako naozaj veľkú skúsenosť a odporúčam zažiť všetkým, ktorí chcú nahliadnuť, ako funguje svet filmového trhu. Naše akreditácie boli však obzvláštnené formou :ACADEMY, čo znamenalo, že sme boli súčasťou tried, ktoré boli zamerané na oblasť podľa nášho výberu. V mojom prípade to bola trieda :SIENCE, ktorá však rada prekračovala hranice aj do sociálnej a politickej zložky, alebo hybridných foriem dokumentárneho filmu. Poobedia sme strávili až do večera na premietaniach festivalových filmov a na druhý deň ráno sme diskutovali v učebni alebo kinosále s režisérmi týchto filmov. Každý zo študentov bol na diskusiu pripravený zaujímavými otázkami, a tak bola debata vždy veľmi podnetná. Festival si z oblasti vedy vybral ako najvýraznejšie filmy: Fire of Love (r. Sara Dosa), Into the Ice (r. Lars Ostenfeld) a The Invisible Extinction (r. Steven Lawrence, Sarah Schenck). Samozrejme, že festival kráčal spolu s aktuálnym dianím a upozorňoval na klimatickú krízu a vojnu na Ukrajine. Výrazne akcentovaný bol film Navalny (r. Daniel Roher), ktorý som na festivale videla ako posledný. Otvoril vo mne mnoho otázok a rozporov. Nevedela som sa ho myšlienkami zbaviť ani po ceste domov, pretože situácia na letisku s hodinovým oneskorením pripomínala Navalneho problematický prílet do Moskvy.
Nora Štrbová
Já už jen můžu podepsat, co přede mnou napsali moji spolužáci. Jak přímé zapojení do výzkumu Lucie Králové o mechanismech fungování institucionálního vlivu na připravované projekty, tak koncept Academy pro studenty filmových a výtvarných škol, bylo nesmírně obohacující, intenzivní, obzory otvírající. Doplněno o výlety na kole po malebné Kodani, k moři či do autonomního městečka Christianie, neskutečné veganské obědy za studentské ceny přímo v srdci festivalu (nikdy nezapomenu na snovou jáhlovou kaši na slano), super zajímavá a ochotná Tereza Šimíková, ředitelka CPH:Forum, pozorování íránského režiséra Mehrdada Oskouei při shánění peněz na jeho projekt, rozhovor se Sarou Rüster ze švédského filmového institutu, mimo jiné tetičkou mých kamarádů z dětství, což jsme zjistili až společně. A pak taky noční jízdy z večírku mrazivou Kodaní, karaoke v kinosále, láhev vína za 800 kč a voda v papírových krabicích jako na mlíko. Jedním slovem paráda! Jela bych zas a přeju všem svým spolužákům, aby taky chytli takovou příležitost. 10/10
