logo FAMU

Zvuková tvorba

bakalářský

Cíle studia
Profil absolventa
Obecné informace o přijímacím řízení
Garant

Bakalářský studijní program Zvuková tvorba poskytne svým absolventům znalosti a dovednosti, umožňující plnohodnotně zvládnout všechny úkoly spojené s tvorbou zvukové složky filmu od preprodukce přes samotné natáčení až po postprodukci.

Cíle studia

Vzdělání, které absolventům umožní fungovat jako efektivní součást filmového týmu, předpokládá úspěšné zvládnutí celé řady dílčích dovedností a znalostí. Předně je to suma znalostí dějin a estetiky kinematografie, protože ta je nezbytnou podmínkou poučeného přínosu do procesu tvorby. Krom teoreticko-konceptuálních východisek je dalším nutným pilířem absolventa zevrubná znalost a ovládání postupů a technologií současné zvukové tvorby ve filmu. Stejně tak rozumí absolvent i základům ostatních oborů, podílejících se na vzniku filmového díla.
Centrem samotného vzdělání v programu Zvuková tvorba je však důkladná znalost procesů a postupů v celém řetězci vzniku filmového díla z hlediska jeho zvukové složky.

Profil absolventa

Absolvent studijního programu Zvuková tvorba je zpravidla prakticky způsobilý zvukař s přesahem do oblasti filmové teorie a zároveň s dostatečnými diskurzivními znalostmi, aby byl schopen stát se tvůrčí součástí filmového týmu.
Odborné znalosti
Absolvent studijního programu
● zná historii estetických teorií, vztahujících se k oboru zvukové tvorby; je seznámen s aktuálními trendy v teoretickém myšlení a rozumí i jejich vztahu k starším teoretickým koncepcím.
● dobře se orientuje v obecných dějinách světové kinematografie (trendy, estetická paradigmata, vliv technologického vývoje na podobu filmového umění), jakož i v dějinách české kinematografie.
● rozumí matematickému a fyzikálnímu aparátu, nezbytnému pro porozumění akustickým zákonitostem.
● zná teorii akustiky ve vztahu k problematice zvukové tvorby, zejména vzhledem k akustickému řešení uzavřeného prostoru.
● ovládá zákonitosti hudební akustiky.
● má podrobné znalosti z oboru elektroakustiky, rozumí vlastnostem zvukového signálu, teorii elektroakustických měničů, zvukovým datovým formátům, principům AD/DA převodu, konceptu digitálního zvuku, problematice synchronizace zvuku a obrazu, principům zvukové syntézy.
● zná teorii zvukových spekter (řeč, hudební nástroje), standardy zpracování zvuku ve filmu.
● bezpečně se orientuje v celém produkčním řetězci; preprodukce (příprava od scénáře, výběr lokací, výběr technologií v závislosti na estetických potřebách), natáčení (principy komunikace ve filmovém štábu, na co dávat zvlášť pozor), postprodukce (organizace činností a logická návaznost jednotlivých fází, dokončovací práce).
● zná široké spektrum možných efektových úprav digitálního zvuku.
● rozumí základům hudební teorie, problematice studiového i živého nahrávání vážné hudby.
● kromě filmových zákonitostí zvukové tvorby (které jsou přirozeným těžištěm studia) absolvent ovládá i specifické principy práce v televizní a rozhlasové tvorbě.
● je zevrubně znalý principů všech profesí, podílejících se na vzniku filmového díla.
● je schopen kriticky analyzovat filmovou řeč, určit dramaturgický smysl zvukové složky v rámci filmového celku.
● je schopen tvůrčím způsobem přinášet dramaturgická řešení zvukové složky filmu, na kterém pracuje, formulovat a případně přetvářet svá východiska v diskusi s filmovým štábem (typicky v kooperaci s režií, střihem a produkcí).

Odborné dovednosti
Absolvent studijního programu
● dokáže připravit natáčení z hlediska zvuku (zhodnocení zvukových kvalit lokací, odhalení případných kritických momentů ve fázi scénáře a jejich ošetření, určení produkčních náležitostí v závislosti na estetických očekáváních).
● dokáže spolehlivě vést z hlediska zvuku natáčení malých až středních rozměrů (organizace asistentských činností, kontrola záznamu, průběžné zálohování, atd.).
● je schopen provést vznikající dílo střední komplexity postprodukčním procesem (začišťování dialogů, ošetření ruchové stopy, příprava atmosfér, mixáž, hlasitostní a dynamické úpravy).
● umí pracovat se systémem ProTools a Apple OS X.
● umí pracovat se zařízeními pro příjem zvuku (rekordéry, různé typy mikrofonů, příslušenství).
● dokáže sluchem identifikovat různá spektra, dynamické procesy, hudební intervaly a souzvuky.




Obecné způsobilosti
Absolvent studijního programu
● dokáže aplikovat teoretické znalosti estetické povahy v praktické tvorbě.
● má obecné kritické, technické a metodologické dovednosti, nutné pro psaní odborného textu či kvalifikačních prací.




Obecné informace o přijímacím řízení

Předpoklady ke studiu
Základními předpoklady pro studium oboru jsou především tvůrčí vlohy a hluboký zájem o kinematografii a její múzické zdroje (literatura, výtvarné umění, hudba…). Dále je to představivost, schopnost abstraktního myšlení, muzikálnost a vynikající schopnost sluchové analýzy. Předpokládají se základní znalosti z elektroakustiky a praktické zkušenosti se zvukovou technikou. Z osobnostních vlastností jsou podstatné zejména smysl pro týmovou práci, komunikační schopnost, samostatnost a pohotovost v rozhodování, psychická odolnost, spolehlivost a obětavost.
Povinné domácí práce k přijímacím zkouškám
1. Zvuková kompozice na zadané téma (každý rok se vypisuje nové téma)
Krátký příběh (!) zpracovaný jako montáž více zvuků různých druhů. V kompozici musí být uplatněny ruchy, hudba i mluvené slovo. Hodnotí se nápaditost, schopnost vyjádřit myšlenku zvukovými prostředky i estetický a skladebný cit pro ztvárnění zvukového materiálu do smysluplného celku.
Část použitých zvukových materiálů může pocházet z převzatých záznamů, část musí zaznamenat uchazeč sám. Úroveň technického zpracování se hodnotí, ale pro celkové hodnocení není rozhodující. Součástí úkolu je písemná explikace, obsahující vysvětlení tvůrčího záměru, popis užitých technických zařízení a pracovního postupu se schematickým grafickým znázorněním zvukové skladby, údaje o původu jednotlivých zvuků (tzn. které zvuky jsou původní, které převzaté a odkud), a v závěru vlastní celkové zhodnocení výsledku. Explikace musí být opatřena jménem autora, názvem práce, údajem o formátu (MONO či STEREO) a o přesné délce kompozice.
Stopáž musí být v rozmezí 1ʼ30ʼʼ – 2ʼ00ʼʼ
Hodnocení zohledňuje pochopení formátu zadání – zvuková kompozice není totéž, co hudební kompozice.
2. Samostatně vypracovaný písemný rozbor celovečerního filmu.
Uchazeč analyzuje pozoruhodné a obecně ceněné dílo z hlediska zvukové složky. Hodnotí se schopnost rozebrat dramaturgii zvukové složky, její funkční zapojení a umělecké i technické ztvárnění (za rozbor se nepovažuje pouhý popis děje). V práci je nutné uvést veškeré použité zdroje (včetně internetových adres).
3. Esej na zadané téma (každý rok se vypisuje nové)
Uchazeč prokáže svou schopnost analytické reflexe a myšlenkovou samostatnost. Ověřuje se alespoň základní orientace v problematice audiovizuální zvukové tvorby. Hodnotí se uchazečovy původní postřehy a schopnost rozvinout téma.
4. Povinná četba
Bordwell David, Thompsonová Kristin – Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu (Film Art: An Introduction), NAMU 2011
5. Seznam odborné literatury
Uchazeč předloží písemný seznam alespoň tří odborných knih, týkajících se zvukové tvorby a dějin filmu, které přečetl a které se pak mohou stát předmětem dialogu u přijímacího pohovoru.
Nepovinné domácí práce k přijímacímu řízení
Kolekci povinných prací je možné doplnit ukázkou realizace vlastní tvorby, např. literární, výtvarné, hudební - nejlépe však audiovizuální, která prezentuje uchazeče jako tvořivou osobnost. Předkládá se v digitalizované podobě a přiměřeném rozsahu. K dodanému dílu bude přiložena písemná explikace, obsahující vysvětlení tvůrčího záměru, účelu, za jakým dílo vzniklo, případně popis užitých technických zařízení a pracovního postupu, a v závěru pak vlastní celkové zhodnocení výsledku. Explikace musí být opatřena jménem autora, názvem práce a údajem o formě díla.

Průběh přijímacích zkoušek
I. kolo:
Zkušební komise zhodnotí dodané domácí práce a vyloučí uchazeče, kteří v nich neprokázali dostatečné talentové předpoklady pro zvolený obor. Uchazeči, kteří dále nepostupují, o tom dostanou písemné vyrozumění na adresu, udanou v přihlášce. Uchazeči, kteří nebudou informováni o nepřijetí, se bez dalšího pozvání dostaví osobně k dalším zkouškám v termínech, které fakulta každému uchazeči, který podal přihlášku, písemně oznámila.
II. kolo:
Začíná krátkým seznamovacím pohovorem, při kterém se prověří muzikálnost uchazeče (zahraje na klavír či donesený melodický nástroj skladbu, kterou si připravil, absolvuje zkoušku paměti pro výšku tónu a rytmický diktát).
Další část zkoušky představují písemné testy, při nichž se ověřují následující znalostní předpoklady a další schopnosti uchazeče:
– celkový kulturní přehled (známé osobnosti a díla, umělecké slohy historie i současnosti v oblasti hudby, filmu, literatury, výtvarného umění …).
– test sluchové analýzy – zvuková paměť a představivost. (Úkolem je např. rozlišit jemné zvukové odlišnosti, udat počet znějících tónů, zjistit interpretační či technickou závadu v nahrávce, odhadnout dobu dozvuku, schematicky načrtnout průběh melodického útvaru, rozpoznat hudební nástroje, určit známé hudební dílo apod.)
– test základních znalostí z elektroakustiky a zvukové techniky.
S výsledky a seznamem postupujících do třetího kola jsou uchazeči seznámeni po skončení II. kola zkoušek.
III. kolo:
Zahrnuje:
– písemný rozbor zvukové složky promítnutých filmových ukázek.
– praktický úkol – např. jednoduchá mixáž mluveného slova a hudby (hodnotí se výběr z dané nabídky hudeb, vzájemné poměry hlasitosti, umístění a provedení zvukové prolínačky a estetičnost řešení začátku i závěru).
– psychologický test a audiometrické vyšetření (výsledky těchto dílčích částí nejsou bodově hodnoceny).
– závěrečný pohovor, v němž si zkušební komise ověřuje informace o předpokladech uchazeče pro zvolený obor, získané v dílčích částech přijímacího řízení.
Doporučená literatura:
Bláha Ivo – Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla, AMU 2004, 2006
Cooke Mervyn – Dějiny filmové hudby, Casablanca 2011
Janoušek Ivo – ABC akustiky pro hudební praxi, Supraphon 1979
Matzner Antonín, Pilka Jiří – Česká filmová hudba, Dauphin 2002
Monaco James – Jak číst film, Albatros 2004
Smetana Ctirad – Praktická elektroakustika, SNTL 1981
Syrový Václav – Malý slovník pojmů z elektroakustiky a hudební akustiky, AMU 2001
Töteberg Michael – Lexikon světového filmu, Orpheus 2006
Zenkl Luděk – ABC hudební nauky, Supraphon 1986 (či jiná učebnice hudební nauky).
kolektiv – Zvukem do hlavy. Sondy do současné audiokultury, NAMU 2012








Garant

prof. Mgr. Jakub KUDLÁČ

Profesor

E-mail: jakub.kudlac@famu.cz
Telefon: 234 244 342

Pracoviště: Katedra zvukové tvorby
Detail osoby


.
.