logo FAMU
Aktuální a minulé grantové projekty FAMU

Výběr z publikačních výsledků FAMU

 

1) Grantová agentura ČR/GACR (projekt Operativní obrazy a vizuální kultura: mediálně-archeologická zkoumání)

Tomáš Dvořák, Jussi Parikka:

Introduction: On the Scale, Quantity and Measure of Images/Úvod: o měřítku, množství a míře obrazů
Kapitola v knize: Tomáš Dvořák, Jussi Parikka (ed.): Photography off the Scale
Knihu vydalo v roce 2021 nakladatelství Edinburgh University Press
https://edinburghuniversitypress.com/book-photography-off-the-scale.html

Úvodní kapitola shrnuje nynější stav výzkumu a představuje obsah knihy a její cíl a rozsah. Úvod propojuje jednotlivé kapitoly knihy s výsledky dosavadního výzkumu v oblasti fotografie a mediálních studií a udává základní syntetizující přístup, který se uplatňuje skrze základní pojmy a myšlenky jednotlivých příspěvků v knize. Hlavním cílem je určit, jak teoreticky pojímat otázky kvantity, měřítka a míry způsobem, který bere v potaz stávající korpus prací v oboru fotografické a vizuální teorie, ale zároveň i demonstruje, jak jsou tyto termíny zásadní pro pochopení tzv. masového obrazu.

Tereza Stejskalová:

Online Weak and Poor Images: On Contemporary Feminist Visual Politics/Slabé a špatné obrazy online: o současné feministické vizuální politice
Kapitola v knize: Tomáš Dvořák, Jussi Parikka (ed.): Photography off the Scale
Knihu vydalo v roce 2021 nakladatelství Edinburgh University Press
https://edinburghuniversitypress.com/book-photography-off-the-scale.html

Tato kapitola využívá příklad instagramového účtu Alexandry Ocasio-Cortez jako východisko k úvahám o feministické vizuální politice, pro niž je dysfunkce technologií a lidských těl sdělením i médiem. Cílem je porozumět síle vztahu mezi Ocasio-Cortezovou a jejími většinou anonymními sledovateli na Instagramu ve vztahu k algoritmické manipulaci a vysvětlit, proč je nutno nedokonalou a amatérskou vizualitu jejího Instagramového streamu považovat za příklad, jak se algoritmický, masový obraz může stát obrazem smysluplným, politickým. Stať zjišťuje, že i slabé postavy mají moc, a čerpá z prací feministických umělkyň a teoretiček, pro něž je rozbitnost lidského těla i techniky středem zájmu. Snaží se také ukázat, že historie odporu utlačovaných může hrát významnou roli při hledání orientace v nejednoznačné krajině online platforem.

Michal Šimůnek:

The Failed Photographs of Photography: On the Analogue and Slow Photography Movement/Nepovedené fotografie fotografií: hnutí analogové a pomalé fotografie
Kapitola v knize: Tomáš Dvořák, Jussi Parikka (ed.): Photography off the Scale
Knihu vydalo v roce 2021 nakladatelství Edinburgh University Press
https://edinburghuniversitypress.com/book-photography-off-the-scale.html

Kapitola se věnuje soudobému hnutí analogové a pomalé fotografie a jejímu často tvrzenému potenciálu být protipólem trivialitě masových obrazů a mainstreamové digitální fotografické kultuře. Argumentace teoreticky vychází z debat o „protipostupech“ fotografie, zejména z koncepcí meta-obraznosti, estetiky nedokonalosti a „nepovedených fotografií“, které jsou považovány slibnou možnost, jak odpovědět na Flusserovo volání po akci proti programu společenského aparátu. Kapitola empiricky vychází z auto-netnografického participativního pozorování a zkoumá tzv. lomografickou komunitu a její fotografické postupy jako případovou studii. Dokazuje, že obvyklá lomografická taktika namířená proti digitálnímu obrazu vychází z tvorby fotografií fotografií, tedy metafotografií. Podrobná analýza vybraných postupů lomografie, konkrétně výstavní strategie LomoWall a také nedokonalostí samotné lomografie, však odhaluje, že potenciál rezistence vůči zasíťovanému aparátu digitálního obrazu se nepodařilo naplnit. Lomografie trpí stejnými neduhy digitální vizuální kultury, proti kterým chce bojovat.

Tomáš Dvořák, Jussi Parikka:

Measuring Photographs/Měření fotografií
Článek vyšel v roce 2021 v recenzovaném časopise Photographies
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17540763.2021.1957004

Článek zkoumá vztahy mezi obory fotografie a měření. Stanoví hlavní typy vizuálních měření v rámci vědecké fotografie (např. spektroskopie či fotogrammetrie) a navrhuje rozšířit analýzu tak, že měření bude chápáno jako technika vizuální kultury, která má konkrétní přesah mimo vědecké instituce a využití. Zde stať propojuje argumenty mediální teorie s otázkami fotografie a argumentuje, že centralitu měření a metriky lze zpětně sledovat ze současného zaměření na otázky digitálních dat k dřívějším technikám a diskurzům o vizualitě. Článek sleduje spojitosti mezi postupy zobrazování a měření v období renesance, přičemž nabízí genealogii, která fotografii propojuje s úkony a procesy měření, srovnávání, standardizace a škálování jako jejich důsledek i příčinu. Fotografování nebo sledování fotografií vždy implikuje pozorování, měření a poměřování, a tyto činnosti jakožto kulturní techniky lze pojímat jako opakující se řetězce operací.

2) Projektová soutěž AMU

Jan Bernard (ed.)
5 ½ scénáře Ester Krumbachové (2021)

Knihu vydalo v roce 2021 nakladatelství NAMU
https://namu.cz/5-a-pul-scenare-ester-krumbachove

Kniha je prvním vydáním výběru scénářů slavné filmové a divadelní výtvarnice. Její scenáristická tvorba filmová a televizní je komplexně přiblížena v obsáhlých studiích editora Jana Bernarda a spoluautorky Kristýny Vaňkové, vycházejících z rozsáhlého průzkumu archivu umělkyně a přinášejících řadu dosud neznámých skutečností. Ve svém celku kniha představuje zatím nejúplnější pohled na její scenáristickou tvorbu, jejíž principy sama reflektuje v přiloženém textu pro studenty American University Washington. Je také završením zájmu autora a editora Jana Bernarda o zkoumání díla Jana Němce, Václava Havla a Věry Chytilové, které tato kniha do značné míry propojuje.

Marek Vajchr:
Neviditelný rytíř aneb rozbřesk imaginace

Knihu vydalo v roce 2019 nakladatelství Revolver Revue
https://revolverrevue.cz/err-1212019-marek-vajchr-neviditelny-rytir-aneb-rozbresk-imaginace

Autor publikace zkoumá z interdisciplinární perspektivy počátky novočeské fiktivní prózy a s nimi související vývoj kinematografického umění v Čechách v epoše osvícenství (s obousměrnými přesahy do pozdního baroka a romantismu). Dochází v ní k závěru, že formující se novočeská literatura se v doposud netušené míře opírala o dílo pražského německého spisovatele Josefa Schiffnera (před 1760–1817), který svou rozsáhlou prozaickou tvorbou, výrazně ovlivněnou dobovým kinematografickým uměním, prosazoval v rozporu s normativní osvícenskou estetikou právo slovesného umělce na svobodnou obrazotvornost. Kinematografické umění chápeme v širokém slova smyslu, který odpovídá dobové definici umění „pohyblivých obrazů“ od Bernarda Bolzana. Vývoj laterny magiky a dalších opticko-perspektivních mechanismů v poslední čtvrtině 18. století a v prvních třech dekádách století následujícího položil v řadě ohledů základy „filmové“ poetiky dávno před vynálezem filmu a měl zároveň významný vliv na konstituování témat, technik a postupů fiktivní prózy, v první řadě historického či gotického románu. Česká literární historie těmto skutečnostem doposud nevěnovala pozornost a v textech romantických autorů, především Karla Hynka Máchy, se někdy anachronicky domnívala rozpoznávat „fotografické“ či „filmové“ kvality.

3) Studentská grantová soutěž

Tomáš Oramus, Kateřina Lukavská:
Comparison of the Effect of Control Mapping on Players’ Presence in Different Environments/ Srovnání vlivu mapování ovladačů na pocit přítomnosti hráče v různých prostředích

Článek vyšel v roce 2019 v recenzovaném časopise Journal of Interactive Media
http://joinme-muni.cz/data/articles/2019/05/21/5ce464e326333/Comparison%20of%20the%20Effect%20of%20Control%20Mapping%20on%20Players%E2%80%99%20Presence%20in%20Different%20Environments2.pdf

V posledních letech prochází obor virtuální reality malou renesancí, kdy se postupně stává běžnou technologií. Tím se otevřelo téma mapování ovladačů, jelikož klasická sestava klávesnice a myši je pro použití s náhlavními displeji nevhodná. Tento projekt zkoumá, jak ovládací rozhraní – směrové přirozené mapování (DualShock 4), realistické hmatové přirozené mapování (volant Thrustmaster T150 RS Force Feedback) a neúplné hmatové přirozené mapování (Playstation Move) mění pocit přítomnosti při hře na obrazovce a s náhlavním displejem. Výsledky ukazují, že neúplné hmatové přirozené mapování a realistické hmatové přirozené mapování nabízí obecně vyšší pocit přítomnosti; posilování pocitu přítomnosti však nezávisí na typu platformy, jelikož rozdíl v pocitu přítomnosti byl v obou situacích (TV i HMD) podobný.

Quynh Nguyen: Break Time Exchanges:
Social Construction of “Resting” Spaces Among the Vietnamese-Czech Community in Sapa, in Prague/Interakce o přestávkách: Sociální budování oddechových prostorů ve vietnamsko-české komunitě v pražské tržnici Sapa

Článek vyšel v roce 2021 v recenzovaném časopise Lidé a města / Urban people
https://lidemesta.cuni.cz/LM-1198.html

Studie představuje „momentku“ ze společenského života především první generace vietnamských emigrantů v ČR, kteří podnikají jako drobní obchodníci v tržnici a kulturním centru Sapa v Praze. S cílem obohatit stávající výzkum vietnamské emigrantské komunity v České republice se tento výzkum posouvá od studia identity příslušníků emigrantské komunity jakožto živnostníků k identitě účastníků dané kultury cestou pozorování jejich interakcí v rámci společenství v průběhu přestávek. Řešitel využívá rámec spacializace kultury a soustřeďuje se na to, jak tyto interakce přispívají k sociálnímu budování a proměňování oddychových ploch, které existují jak ve fyzickém, tak online světě tržního a kulturního prostoru Sapa. Etnografická studie kombinuje participativní pozorování, insiderskou etnografii, vizuální mapování a vizuální a digitální etnografii. Výsledky práce v terénu ukazují, že fyzické i digitální oddechové prostory Sapy přispívají k budování a zachování etnické identity mezi příslušníky dané komunity.

Alexandra Čihanská Machová:
Experimentálne prístupy k práci so zvukom vo virtuálnej realite

Článek vyšel v roce 2021 v recenzovaném časopise ArteActa
https://arteacta.cz/experimentalne-pristupy-k-praci-so-zvukom-vo-virtualnej-realite

Tato studie zkoumá potenciál virtuální reality (VR) jakožto prostředí pro tvorbu zvukového umění. Na základě korelace textů z teorie nových médií a muzikologie staví zvukové umění do virtuálního prostředí v širším teoretickém a historickém kontextu. Na jejich základě se následně pokouší tento termín definovat konkrétněji a zkoumat možné determinanty k uvažování o konkrétním díle jako o VR (interaktivita, nářadí/nástroje a rozhraní a způsoby jejich použití, jejich psycho-fyziologický dopad atd.). V tomto kontextu a na základě příkladů analýzy určitých děl – Alexandra Cihanská Machová: Psalm, Marko Ciciliani: Kilgore, Robert Hamilton a Chris Platz: Carillon, Samuel Longmore a Chris Wratt: Untitled (Jan 2), James Spinney a Peter Middleton: Notes on Blindness, či Papa Sangre od Somethin’ Else – se pokouší zodpovědět otázku, do jaké míry může zvuková složka VR existovat samostatně, a zkoumá její potenciál jakožto prostředku uměleckého vyjádření. Představuje možná řešení a poukazuje na problematické momenty a výzvy praktické realizace.

Michal Böhm:
Didaktika skladby a řádu: Vývoj výuky teorie střihové skladby na FAMU

Článek vyšel v roce 2020 v recenzovaném časopise ILUMINACE
https://www.iluminace.cz/images/summary/2020/Iluminace%203_2020%20Michal%20Bohm.pdf

Tato studie si klade za cíl prozkoumat postup výuky teorie filmového střihu na Katedře střihové skladby na FAMU v Praze od roku 1964 do současnosti. Studie se zaměřuje na didaktiku teorie střihu, která se týká analýzy učebnic, studijních osnov a praktického vyučování, a jejím prostřednictvím odkrývá intelektuální transformaci samotné teoretické výuky. Tato transformace proběhla v historickém kontextu a byla hluboce ovlivněna institucionálním vývojem Katedry střihové skladby. Sekundárním záměrem této studie je stručně shrnout historii katedry spolu s jejími nejdůležitějšími osobnostmi, které definovaly způsob výuky teorie filmového střihu. Klíčovou osobou celého studia je Jan Kučera, významný český filmový teoretik, který založil Katedru střihové skladby na FAMU a položil základ teorie střihu, z níž vycházejí Josef Valušiak a Martin Čihák – jeho budoucí nástupci, učitelé teorie a také další jmenovaní v této studii, kteří z těchto základů čerpají do současnosti. Jedním z Kučerových základních předpokladů střihu a filmové teorie obecně byla sémantická hierarchie a sémiotická struktura uměleckého díla – tento pojem dodnes utváří myšlení studentů střihu. Tato studie se rovněž zabývá otázkou, zda existuje kontinuita a tradice ve výuce teorie střihové skladby (kterou tato studie upřednostňuje před výukou střihové praxe) na Katedře střihové skladby FAMU a reflektuje tento jedinečný pedagogický přístup.

Lea Petříková:
Sandoz Film production in Novartis Archives/Filmová produkce Sandoz v archivech Novartis

Článek vyšel v roce 2019 v recenzovaném časopise Cahiers d´historie du Cnam
https://hal.archives-ouvertes.fr/hal-03040326/file/CHC1-2019-1_LeaPetrikova.pdf

Archivy společnosti Novartis v současné době spravují filmový odkaz firmy Sandoz, který tvoří cca 1 300 cívek filmového materiálu (450 filmových titulů). Studie vycházející z archivního výzkumu ve firemních archivech společnosti Novartis, popisuje charakteristiky filmového archivu Sandoz. Usiluje o možný vhled do systému a funkce filmové produkce společnosti, primárně vzhledem k archivním zdrojům a sekundárně k historii firmy Sandoz a sociálně-politickému kontextu firemních aktivit.

Alexandra Moralesová:
Experimentální film: vstup do filmové laboratoře a setkání s tělem

Článek vyšel v roce 2018 v recenzovaném časopise Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny
http://vvp.avu.cz/wp-content/uploads/2020/03/sesit-24-06_Moralesova.pdf

V posledních dvou dekádách nalézá experimentální film své zázemí, více než kdy jindy, ve fotochemické laboratoři. Filmař jako producent (BENJAMIN) začal vstupovat do různých rolí a přikládat ruku k celému procesu tvorby filmu. Jeho umělecké gesto se rozšířilo z oblasti konceptualizace, filmování a střihové skladby na velmi rukodělný přístup k filmovému materiálu, čímž se mu daří pootevírat černou krabičku (FLUSSER), která někdy nesla logo Kodak. Zdá se, že transformace filmového průmyslu a infrastruktury probíhající posledních dvacet let představuje paradigmatický obrat a nejdůležitější událost pro film jako umění v 21. století. Autorka textu se zaměřuje na dvě skutečnosti spjaté se současnými možnostmi experimentálního filmu. První hypotézou je tvrzení, že do experimentální či umělecké filmové tvorby vstupuje filmová laboratoř a začíná být rozpoznávána jako tvůrčí nástroj. Umělecké filmové laboratoře (artist-run film labs) dovolují rozvíjet tvorbu v médiu fotochemického filmu a tvoří platformu pro konvergenci tradičního vědění a dovedností se současnou zkušeností digitální informovanosti. Druhá hypotéza uvažuje vzhledem k těmto novým podmínkám práce v experimentálním filmu o proměně vztahu umělce (jeho těla) k médiu filmu, které nabývá svou tělesnost jako „body of the film“ (FRAMPTON).

Tereza Bernátková:
Naučit se pohybovat v neurčitosti: Filmy Sensory Ethnography Lab a etika zírání

Článek vyšel v roce 2018 v recenzovaném časopise Biograf
http://www.biograf.org/clanek.html?id=1029

Experimentální laboratoř Harvardovy univerzity Sensory Ethnography Lab (SEL) se během poslední dekády stala fenoménem v antropologickém i kinematografickém kontextu. Její činnost rezonuje v mezinárodní sociálně-vědní komunitě, filmy natočené v rámci SEL získaly řadu cen na prestižních filmových festivalech a hovoří se o nich jako o jedné z vlivných tendencí současné kinematografie. V představovaném textu se Tereza Bernátková zabývá právě průnikem sociálních věd a umění, neboli antropologie a filmu, a promýšlí, jak SEL proměňuje navyklé vzorce vnímání a tím aktualizuje naši zkušenost se světem v nové konstelaci. A to nikoliv na úrovni komunikace neboli toho, co film sděluje, nýbrž prostřednictvím prožívání, ztělesněné znalosti. Akcentují emoce, atmosféru, či spíše milieumísta a jeho zvukový charakter, vyhýbají se narativní montáži, používají zejména delší záběry, civilní svícení a estetický minimalismus vůbec. Bernátková reflektuje filmy SEL jako díla, v jejichž rámci se stává i všední setkání odbornou metodou a kde dochází k odklonu od výzkumu jednotlivostí (artefaktů, postav, zvuků, praktik) k pojímání situace jako celku. Tento celek ovšem není něco jako status quonebo pointa. Význam tvorby SEL totiž spočívá právě v tom, že nás vede k přijetí nejistoty a k ochotě a schopnosti životního pohybu v neurčitosti.



.
.